Maják č. 8 (2021/2022)

Rozhovor s paní vychovatelkou Vríčanovou.

Jednou na jaře jsem byla s taťkou v parku. Taťka si sedl na lavičku a já se šla projet na kolečkových bruslích ke kinu Centrum. Jela jsem a vidím hodně lidí - naši paní ředitelku a skupinku družinářek. Myslela jsem, že je nějaká školní akce. Když jsme dorazili domů, mamka mi řekla, že paní Vríčanová z naší družiny byla oceněna za svou práci ve škole statutárním městem HAVÍŘOV.

A tak jsme si pro ni připravili několik otázek:

Baví vás vaše práce? Proč jste si ji vybrala?

Práce mně hodně baví. Nemohla bych dělat práci, která mě nebaví, nenaplňuje a do které se netěším. Děti miluji. Ráda poslouchám jejich příběhy, názory, stále se od nich učím něco nového. Děti jsou upřímné, a pokud je necháte povídat, velice rychle se dozvíte, co si o vás myslí. Někdy jsou to věci, nad kterými se zamyslím, a probereme je, jindy musím přiznat, že mají pravdu. Nemám problém se jim omluvit. Snažím se, aby pochopily, že přiznat se a přijmout ponaučení je dobrá věc, která je posílí.

Zažila jste v družině něco zábavného?

V družině jsou velice často zábavné situace během her, povídání, scének.

Vzpomínáte si na některé děti?

Některé děti mi zůstaly v paměti několik desítek let. S některými jsem v kontaktu stále, i když jsou již na středních školách nebo mají rodiny. Zajdeme spolu do cukrárny, kavárny, popovídat si, popřejeme si k narozeninám.

Co děláte ráda ve volném čase?

Volného času mám poměrně málo. Ráda stále něco dělám, studuji. Pokud mám úplně volno, tak nedělám nic, relaxuji, poslouchám hudbu.

Jaké je vaše nejoblíbenější jídlo?

Nemám oblíbené jídlo, ale dávám přednost sladkým jídlům.

Máte oblíbené zvíře?

Zvířata mám všeobecně ráda, pokud bych měla nějaké upřednostnit tak pes nebo kůň.

Čtete náš časopis?

Maják, když ho dostanu, tak čtu velice ráda i s dětmi v družině.

Přejeme vám hezké prázdniny a hodně super zážitků.

Stránku připravil Jan Miškařík.

26. duben - Den bez aktovek

Tuto akci vymyslel parlament 2. stupně, zapojily se taky děti z prvního stupně, a navíc si vymyslely potrestání pro zapomnětlivce.

V úterý si děti donesly školní věci v něčem jiném než v aktovce (např. v košíku, kbelíku, kufru…)

Nesměly však nic ze školních potřeb a učebnic zapomenout.

Pokud si donesly aktovku, dostaly legrační trest:

1) zazpívat písničku

2) zatančit tanec

3) udělat ze sebe „blbečka“

4) legrační účes (nechat si udělat)

5) nechat se lechtat

6) rozesmát ostatní

7) (pro kluky) nechat se nalíčit

Zapomnětlivec zakutálel kostkou a podle toho, jaké číslo mu padlo, měl trest.

Ano, kostka má jen 6 stran, proto si každá třída (zástupci parlamentu) vybrali, jestli dají pryč úkol 7 nebo 6.

Druhý den měl parlament zas schůzku, takže jsme si probrali, jak to šlo?

3.B. - žádný trest, nejlepší nápad byl chladící box, nejvíc dětí mělo kufr

4.A. - 7 dětí zapomnělo, nejvíc se nosily kufry a tašky, nejčastějším trestem bylo malování na obličej, culíky a udělej ze sebe „blbečka“

4.B. - 6 dětí zapomnělo, nejvíc taška a kufr, nejčastěji malování na obličej a zlechtání

4.C. - 3 děti zapomněli, kluci se styděli vejít na chodbu

5.A. -3 děti zapomněli, nejvíc kufry (jeden kluk donesl povlak na polštář), i když nemuseli namalovali se všichni 😊

5.B. -5 dětí zapomnělo, nápady: krabice od granulí, pelech od psa

5.C. -5,6 dětí zapomnělo, udělali všechny trest + extra, nápady kyblík, krabice, kufr.

Stránku připravila Ami.

Kazushi

„Umai!" Z ničeho nic jsem uslyšela Rengoka.Trochu jsem se lekla. Když jsem se podívala na Rengoka uvědomila jsem si, že vždy když si kousne do svého jídla, vykřikne „Umai". Poté co jsme dojedli, mi začal vyprávět o misích a jeho dobrodružstvích. Vždy jsem zabijáky démonů obdivovala, byli velice stateční a silní a také jsem velice obdivovala jejich nenávist k démonům. Sama démony nemám ráda, což je veliký problém, když jsem démonem.

Počkat, já jsem to nezmínila, že ano? Ach, omlouvám se. Tak se představím znovu, tentokrát pořádně.

Jmenuji se Kazushi Kibutsuji a jsem dcera nejsilnějšího démona v Japonsku. Můj otec se jmenuje Muzan Kibutsuji a má matka Daki Kibutsuji. Démoni se dělí do řad obyčejní – mutovaní a potom nížší kruh a vyšší kruh. Můj otec vládne všem démonům. Je silnější než všichni ostatní démoni, má matka je vyšší kruh 6, je nejsilnější ženský démon ze všech. Když jsem se narodila, otec mi nevěnoval moc pozornosti. Myslel si, že ve světě démonů nepřežiji. Ale mýlil se. Když mi bylo 14 let, utekla jsem z domova, myslela jsem si, že neví, kde jsem, ale opak byl pravdou. Zjistila jsem, že poslal démony, aby mě sledovali a hlídali. No… aspoň trochu se o mě strachoval. Ale mně se to samozřejmě nelíbilo a tak jsem každého démona, který mě pronásledoval, zabila nebo odehnala pryč, dokud je nepřestal posílat a konečně mě nechal být. Od té doby jsem vyrostla sama, živila jsem se lidským jídlem, spala, ale nikdy jsem nejedla či nepila lidskou krev.

„Kazushi? Jestli tě mé povídky nudí, můžeme se bavit o něčem jiném" řekl Rengoku a zamával svou rukou před mým obličejem, což mě přivedlo zpátky do reality. „Huh? Ne, promiň, jen občas ztrácím fokus" řekla jsem a trochu mi zčervenaly tváře studem „Nevadí! Trápí tě něco? Vypadá to, že se chceš na něco zeptat" usmál se. „Kvůli čemu jsem se lehce zasmál! No máš pravdu. Popravdě, chtěla bych být zabiják démonů" řekla jsem potichu a podívala se dolů na zem očekávajíc výsměch. „Opravdu? To je skvělé! Jestli chceš, klidně tě vezmu jako svou učednici!" zakřičel vesele a málem vyskočil ze svého sedadla. ,,Vážně? to bys udělal?!" zasmála jsem, což donutilo Rengoka sednout si vedle mě. ,,Ano! Budu jenom rád! Můj bratr Senjuro je pořád ještě malý na to, aby se učil, takže mezitím můžu učit tebe!" Radostí jsem Rengoka objala, což ho zaskočilo, ale po chvíli mě také objal. „Děkuji! To bude skvělé!"

„Za to neděkuj, ale nejdřív se tě musím na něco zeptat" řekl Rengoku a jeho aura najednou jakoby ztemněla. „Dobře, tak se ptej!" řekla jsem s malým úsměvem a začínala jsem být nervózní.“No, jednu z nejdůležitějších věcí, co mě kdy naučili je, jak rozpoznat člověka od démona. Tak mi prosím řekni, proč voníš jako démon?" V ten moment se mi zastavilo srdce. „O-opravdu? O tom nic nevím. Možná je to protož-že jsem šla v noci lesem" řekla jsem nervózně, ale bylo mi jasné, že mi nevěřil…

Máme rádi zvířata

Dneska nám Lara prozradí něco o svých neobvyklých domácích mazlíčcích:

Jak dlouho máš svá zvířátka?

Já mám zvířata moc ráda. Chodila jsem pomáhat do útulku a mám už pejska.

Mamka mi slíbila další zvířátko, ale jen když se o ně budu sama starat.

Já jsem slíbila, že ano. Pak jsme ho nemohly sehnat, až nakonec volal jeden pán a ten je měl.

Mám tři, dvě menší a jedno středně velké. Mám je asi od dubna.

Jak tvoje zvířátka vypadají?

Mám celkem tři, dvě jsou menší a jedno středně veliké – asi 15 centimetrů. Jsou zelená jako bambus.

Jak se o ně staráš?

Chodím na zahradu a trhám jim listy z lísky, ostružiníku a maliníku.

Někdy je vytáhnu do krabičky, umyju jim jejich velkou sklenici a na dno dám čisté noviny.

A taky je pokropím.

Hrajete si spolu?

Ano. Vezmu si je na ruku a dám je na stůl. Chodí po něm a pohupují se.

Doporučuješ ostatním dětem, aby tato zvířátka chovaly?

Ano, je to prima. Ale hlavně si neberte dvě, protože když jedno umře, tak to druhé umře smutkem také.

Poznali jste, co Lara doma chová?

Nápověda: Jsou to žabky, pakobylky, rybičky, nebo ještěrky?

Cestování

Z NAŠÍ ŠKOLY TAM A ZPĚT PROCESTUJEM CELÝ SVĚT.

Poznali jste stát v minulém čísle? Byla to Brazílie. Dnes se společně podíváme na zemi v jihovýchodní Evropě.

Jak už jsem říkala, tato země se nachází v jihovýchodní Evropě a sousedí s Ruskem.

Nejvyšší hora je Mount Fuji. Fuji je pro obyvatele posvátnou horou, která se vždy těšila velké úctě a svůj podíl na tom má právě to, že jde o sopku.

Nachází se zde horké prameny, které se nazývají Osen.

Často je nazývaná zemí vycházejícího slunce. Toto jméno bylo vybráno proto, že země byla tak blízko místa, kde vychází slunce.

Země vlastní ostrovy Honšú, Hokkaidó, Šikoku a Kjúšú. Je jich o hodně více, ale tyto jsou největší.

Nejznámější národní jídlo je suši. Obyvatelé jí suši alespoň jednou denně.

Další jsou sašimi, moči, raqmen, onigiri, umeboši, daiduku. Jako nápoj vám rozhodně nabídnou čaj.

Dokonce se zde pořádá čajový obřad.

Jako zajímavost se dá rozhodně považovat to, že 28 lidí vlastní Nobelovu cenu.

Taky to, že z právního hlediska bylo této zemi zakázáno mít jakýkoli druh stálé armády,

ačkoli jim bylo povoleno mít síly pro vlastní sebeobranu.

Vznikly zde Mangy a podle některých zdrojů má tento styl kresby mnohem delší historii, sahající do 11.–13. století.

Anime je širokou paletou uměleckých stylů. Jejich typickými rysy jsou většinou velké, kulaté, roztomilé oči,

propracované hudební kulisy a postavy stylizované v rozmanitých scénách a příbězích, zaměřené na širší publikum.

A pokud jste zde a jste jejími fanoušky, určitě se nezapomeňte zastavit v obchodních domech Akihabara Radio Kaikan,

Akihabara Radio Center či Mandarake. Akihabara je domovem velkého množství tzv. Maid café – podniků,

kde vás obsluhují číšníci a číšnice v nejrůznějších tematických kostýmech.

Stránku připravily Naty a Ester.

Ukrajinské rozhovory

Rozhovory s kamarády z Ukrajiny na 1. stupni:

Tenhle rozhovor byl docela těžký, protože každý mluvíme jiným jazykem.

Musela jsem používat Google překladač, a tak je možné, že není všechno úplně správné.

Jak se jmenuješ? Як вас звати?

Ola Привіт.

Evelin Евелін.

Co se ti líbí ve škole? Що тобі подобається в школі?

Paní učitelka ve škole i v družině. Пані вчителька в школі та в групі. /Ola/

Lekce. Лрок. /Evelin/

Co si myslíš o obědech ve škole? Що ви думаєте про шкільні обіди?

České obědy mi chutnají. Я люблю чеські обіди. /Ola/

Dobrý. Добре. /Evelin/

Co ráda děláš ve volném čase? Чим ти любиш займатися у вільний час?

Hraji si. Вони грають. /Evelin/

Co tě ve škole baví? Що тобі подобається в школі?

Sedět na místě, kreslit – nejraději psa, počítat do čtyřiceti. Сядьте на місце, як намалюйте собаку, порахуйте до сорока. /Ola/

Co líbí se ti v České republice? Тобі подобається в Чехії?

Hrát, připravovat se do školy. Mám tři kočky. Mраю, готуюсь до школи, маю трьох котів. /Ola/

Všechno. /Evelin/

Máš tu už nějaké kamarády/kamarádky? У тебе вже є тут друзі?

Doma Šarlotu a ve škole Amálii. Bдома Саблот. У школі Амалія. /Ola/

Ano. Так. /Evelin/

Co tě ve škole nejvíc překvapilo? Що тебе найбільше вразило в школі?

Nic. Нічого. /Evelin/

Rozhovory s kamarády z Ukrajiny na 2. stupni:

Líbí se ti čeština? Je složitější než ukrajinština? Вам подобається чеська, це складніше, ніж українське?

Čeština se mi líbí a myslím, že není moc složitá. /Lili/

Ukrajinština a čeština jsou z 64% stejné, takže rozumím téměř všemu, co se mi řekne česky, ale neumím odpovědět. Ano samozřejmě že mám ráda češtinu. /Vali/

Jak se ti líbí v České republice? Як вам це подобається в Чехії?

V Česku se i moc líbí. /Lili/

Česko se mi moc líbí, ale moc chci domů. /Vali/

Kolik ti je let? Скільки вам років?

Je mi 14 let. /Lili/

Je mi 14 let. /Vali/

Odkud pocházíš? Звідки ти берешся?

Jsem z Kyjeva. /Lili/

Jsem z Kyjeva. /Vali/

Chutná ti naše české jídlo? Вам подобається наша чеська їжа?

Ano, mám ráda jídlo, které je v Česku. /Lili/

Ano, líbí se mi tu. /Vali/

Které nejvíc? Які з них найбільше?

Tak to nevím. /Lili/

Mám moc ráda knedlíky. /Vali/

Co ses už naučil/a česky? Що ви вивчили чеською?

Pár slovíček: špatně, dobře, omlouvám se, děkuji, jak se máš, co děláš, vím, ven. /Lili/

Ahoj. /Vali/

Jaké jsou tvé dojmy v ČR? Якими були ваші перші враження в Чехії?

Je tichá, klidná, ráda bych tu zůstala. /Lili/

Bála jsem se a vše kolem se odehrálo velmi rychle. Jsem poprvé v ČR a nedokážu si zatím udělat jednoznačný názor. Obecně mám ale tuhle zemi moc ráda. /Vali/

Máš nějaké koníčky? У вас є хобі?

Ráda plavu, šla bych do bazénu, ale nemám čas. /Lili/

Ráda studuji historii. /Vali/

Co se ti zatím líbí v České republice? Що вам подобається в Чехії?

Architektura, je velmi krásná. /Lili/

Mám moc ráda lidi v ČR. Jsou velmi milí a přátelští. /Vali/

Stránku připravila Naty ze 4. třídy.

Co se taky stává ve škole

V hodině HV vyvolá paní učitelka Petra, aby vyjmenoval bicí nástroje.

Péťa odpoví: „Tak to je rákoska, vařečka a řemen!“

V hodinách češtiny:

„Děti, jak zní rozkazovací způsob slovesa mlčet?“

„Psssst!“

„Honzo, skloňuj slovo chléb.“

„Kdo, co? – Chléb.“

„S kým, s čím? – Se salámem“

Paní učitelka se ptá Nikolase:

Jaký je čas „slibuji, slibuje, slibujeme“?
A Nikolas odpoví: Prosím, před volbami!

Ondra ve škole tyká paní učitelce, a tak dostane trest.

Musí 100krát napsat větu „Nebudu tykat paní učitelce.“
Napíše to 200krát a paní učitelka se ho má ptá, proč to udělal.

Ondra na to povídá: „Já jsem ti chtěl udělat radost!“

„Vojto, proč jsi včera nebyl ve škole?“

„Vy jste říkala, že kdo nebude mít domácí úkol,

tak ať se tady ani neukazuje.“

Vašek přijde domů celý nadšený a chlubí se mamince:

„Maminko, dnes jsme se ve škole učili o výbušninách!“

Maminka se ptá: „A co se budete ve škole učit zítra?“

Vašek: „V jaké škole?“

30. června přijde Patrik domů a ukazuje tatínkovi vysvědčení.

Tatínek povídá: „Tak hrozné vysvědčení jsem ještě neviděl!“

A Patrik povídá: „Já také ne, ale včera jsem to našel ve tvých věcech…“

Ve stejný den přijde Lenička do lékárny a říká:

„Máte něco proti bolesti?“

„A co tě bolí?“

„Ještě nic, ale táta si teď prohlíží moje vysvědčení.“

Výlet do Prahy

Dne 4.5.2022 jsme se my, osmáci, zúčastnili každoročního výletu do Prahy.

Zeptaly jsme se některých žáků, jak se jim výlet líbil:

Jaká byla cesta do Prahy?
Co se ti nejvíce líbilo?
Co se ti nelíbilo?
Co jste dělali, když byl rozchod?
Shrň celou Prahu

Natal 8.C

Cesta tam byla v pohodě, ale zpět už to bylo horší.
Nejvíce se mi líbilo Paladium, kde jsme s kamarády hledali dlouhou dobu WC.
Není nic, co by se mi nelíbilo nebo mě nějak zklamalo.
Byli jsme také v hračkářství, kde jsme se všichni svezli klouzačkou.
Bylo to fajn a užila jsem si to.

Karolína, Kajoša 8.B

V pohodě, hrály jsme hry.
Rozchod na Václavském náměstí a Chrám sv. Víta.
Bezdomovci na Karlově mostě.
Nakupovaly, procházely se, jedly jsme.
Bylo to fajn, jen na druhý den jsme byly úplně mrtvé, cesta zpět byla taky v pořádku.

Adam 8.B