Díl druhý

          Pan Očko se jel podívat do jediné optiky široko daleko. Měl s sebou ty kulaté brýle, které byly

nalezené v bance. Pan optik řekl, že tyto stejné brýle mají ve městě pouze tři stejní lidé. Ale na jména

si už nevzpomněl. Pan Očko přemýšlel nad paní, která byla dost tajuplná. Jel se podívat k paní domů,

aby zjistil, co se jí stalo. Když přijel k domu, uviděl stát před domem černou dodávku.

Šel se na ni podívat a poté vstoupil do domu. Zaklepal na dveře domečku a otevřela mu uplakaná paní,

která jej pozvala dále. Pan Očko se posadil a paní mu přinesla čaj.  Řekla mu, že jí zemřel manžel a že za to má pocit viny.

Pan Očko s ní dopil čaj a odešel hledat další stopy. Usoudil, že tato paní to být nemůže.

          Dále se jel podívat za panem Opičkou. Jel ho ještě jednou vyslechnout. Pan Očko zjistil, že u každého domu je ukrytá kamera. Jel za policií, aby se podíval na záznamy z kamer a zjistil, že ani jeden z nich nebyl doma. Jel nejdříve vyslechnout paní Opičkovou. U výslechu paní Opičkové zjistil, že pan Opička svou ženu navedl a přesvědčil ji, aby policii tvrdila, že se spolu dívali na Titanic. Při dalším výslechu paní Opičková řekla, že byla v klubu bez svého partnera. Pan Očko přemýšlel, co mohl dělat pan Opička, když nebyl s paní Opičkovou doma. Jel hledat pana Opičku a našel ho na podivném místě. Pan Opička tvrdil, že tam opravuje své auto. Panu Očkovi se to nějak nezdálo, ale jel vyslýchat dalšího podezřelého.

          Nyní jel za panem Novákem, který každý den napsal článek do novin, ale v ten den nic nenapsal. Po příjezdu pana Opičky se s ním pan Novák posadil a pověděl mu, že měl důležitou schůzi s neznámým člověkem. Bohužel nemůže sdělit jeho jméno. Pan Očko přemýšlel a říkal si, že mu pan Očko lže nebo je podezřelá ta nejmenovaná osoba. Pan Očko věděl určitě, že je do něčeho zapleten. Šel se podívat za třetím podezřelým, což byl pan Martin Bedla. Jel do jeho večerky, aby zjistil, co pan Martin Bedla ukrýval pod velikou černou plachtou. Pan detektiv Očko se tajně pomalinku rozhlížel po malinké večerce, jestli by nenašel cokoliv podezřelého … . Jakýkoliv důkaz o tom ukradeném diamantu nebo o čemkoliv s ním spojeném.

          Za chvíli přišel pan Bedla, aby pozdravil pana Očka a nabídnul mu nějaké občerstvení. Pan Očko však jeho nabídku slušně odmítnul.  Nechtěl ani jídlo, ani pití,  chtěl pouze pravdu a také to, co bylo v tajemné krabici přikrytou velkou černou plachtou. Pan Martin Bedla se zarazil a zeptal se ho, jak se o tom dozvěděl. „Na tom přece nezáleží, milý příteli,“ odpověděl pan Očko tajuplným hlasem.

          Pan detektiv Očko si ještě jednou pročítal své poznámky, když mu dorazila nová zpráva: „Na místě činu byly nalezeny další důkazy.“ Okamžitě vyrazil zpět do banky, kde obdržel zajímavou informaci – kromě kulatých brýlí a otisku boty byl poblíž trezoru objeven také zmačkaný kapesník se stopami parfému.

          Bylo jasné, že tato stopa patřila ženě. To opět přivedlo pana Očka k paní Alžbětě Kocourové, která při minulém výslechu tvrdila, že byla doma se svými kočkami . Aby ji překvapil, vydal se do jejího domu. Paní Kocourová tentokrát zareagovala zbrkle. Tvrdila, že měla z banky půjčku, kterou nemohla splatit, ale diamant neukradla. Na stole vedle ní však ležely noviny s velkým titulkem o ztraceném diamantu a záhadně ustřiženým rohem článku.

          Mezitím obdržel pan detektiv další zprávu, která ho navedla k panu Bohumilu Zámkovi, hodináři z vedlejší vesnice. Pan Zámek byl známý svou dovedností opravovat staré zámky. „Mohl by mít dovednosti k prolomení těch tří zámků na trezoru,“ uvažoval nahlas detektiv Očko. „Při výslechu však tvrdil, že byl v noci zaneprázdněn opravou starožitných hodinek.“ Na jeho dílně však detektiv objevil drobné kovové úlomky a kousek papíru s ručně psanými poznámkami o bezpečnostních systémech.

          Podezřelých začínalo přibývat a mezi nimi byl i pan Emanuel Čepelka, místní pěstitel růží. Jeho náhlé bohatství vyvolalo podezření. Detektiv Očko si všiml, že Emanuel má na rukou čerstvé škrábance, a tak se ho zeptal, co v noci dělal. Pan Emanuel tvrdil, že sbíral své růže, ale jeho odpověď byla více než zvláštní – proč by někdo trhal růže ve 23 hodin? Když navíc detektiv zmínil ztracený diamant, pan Emanuel začal koktat a nebyl schopen odpovědět.

          A aby toho nebylo málo, do hledáčku detektiva se dostala i mladá slečna Lucie Mašková, která pracovala jako asistentka v bance. Slečna Lucie měla přístup ke klíčům od některých prostor. Při výslechu tvrdila, že si během noci vyzvedla práci domů, ale na její aktovce byla jasně vidět šmouha od vosku – podobná té, kterou zanechal voskový pečetící přístroj nalezený u trezoru.

          Pan detektiv Očko si uvědomil, že situace se stále více zamotává. Každý z podezřelých má něco, co ho spojuje s loupeží, ale žádný z nich nemá jasný motiv ani přímý důkaz, přemýšlel. A právě v tom okamžiku zazvonil telefon. „Pane Očko," ozval se vzrušený hlas z druhého konce. „Máme svědka, který tvrdí, že viděl podezřelou osobu prchat směrem k lesu!"

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ ………

Stránku připravila Violka z 5. A.

​

​

Detektivní případy 2

Vtipy

• Je jaro. Ptáci to dělají, motýlci to dělají, včeličky to dělají; jen Ty to neděláš. Chceš to dělat taky?

       Ale to nejde! Lidé prostě nelétají.

• Proč nemůžeme velikonočnímu vajíčku vyprávět vtipy? Mohlo by popraskat. 

• Kolik vajíček musíme dát do prázdného košíku? Jedno, pak už není prázdný.

• Proč nechodí velikonoční vajíčka ven v noci? Nechtějí, aby je někdo zmaloval.

• Víš, jakou hudbu mají velikonoční zajíčci nejradši? No přece hip hop.

• Co bude na konci Velikonoc? Písmeno “C”.

• Jací zajíčci nemohou skákat? Čokoládoví.

• Jak můžeme vědět, že je mrkev zdravá na oči? Viděli jste už králíka s brýlemi?

• Odkud se vzaly tvrdé slepice? Z vajíček vařených natvrdo.

• Ptá se Pepíček pana faráře: „Je to pravda, velebný pane, že všechny zvony letí o Velikonocích do Říma?“ „Ano, to je pravda.“ „Sakra, tak to ten náš asi neměl na letenku.

• Velikonoční řidič je viditelně ve veselejší náladě a už ho zastavuje policejní hlídka. K autu přijde mladá policistka a spustí: „Tak si vystupte, pane řidiči, co ta pomlázka za volantem?” „Jé, promiňte, slečno,” usmál se řidič, „já nevěděl, že chcete taky vymrskat…

Stránku připravil Kristian K. z 4. C.

​

Velikonoce

Co se vám vybaví jako první, když se řeknou Velikonoce?

Tipujeme, že to budou pomlázky, kraslice a možná ještě dny pracovního volna.

Například ale takový Francouz se na Velký pátek pěkně vydá do práce

a v Guatemale si pochutnává na různých druzích sušených ryb.

Jen málokdo z nás si dnes dovede představit Velikonoce bez šlehání děvčat pomlázkou,

za které si koledníci vyslouží malovaná vajíčka, sladkosti nebo třeba kořalku.

Mnohé cizince však české velikonoční tradice šokují, nebo jim přinejmenším připadají úsměvné,

protože o ničem podobném doma neslyšeli….

… my se ale našich tradic vzdávat nebudeme a raději je s nimi seznámíme…

Velikonoce jsou pohyblivé svátky. Velký pátek bude 18. dubna a Velikonoční pondělí bude 21. dubna.

​

Velikonoční prázdniny jsou spojeny se svátky Velikonoc. Dny volna jsou zvoleny podle svátku na Velký pátek a Velikonočního pondělí, ke kterým dostanou školáci volno v předcházející čtvrtek a mají tak celkem 5 dní volna

Velikonoční tradice – co mezi ně patří?

Velikonoční beránek patří k těm vůbec nejoblíbenějším pokrmům Velikonoc a nechybí téměř na žádném stole. Beránka následně zdobíme například mašlí a měl by být ozdobou každého velikonočního stolu. Beránek je symbol čistoty, nevinnosti a poslušnosti. Jako beránek Boží byl označován Ježíš Kristus, který prolil svou krev a obětoval se pro spásu světa a vysvobození z hříchu.

Mazanec je další oblíbenou pochoutkou, která se v domácnostech v období Velikonoc připravuje. Peče se většinou na Bílou sobotu a jí se den následující, tedy v neděli na Boží hod velikonoční.

Barvení vajec. Nabarvená vajíčka se nazývají kraslice. Neslouží jen jako dekorace nebo odměna pro koledníky, mají také svůj symbolický význam. Vejce jsou považována za symbol zrození či plodnosti.

Barvení kraslic patří mezi oblíbené velikonoční tradice. K barvení se používají vařená nebo vyfoukaná vajíčka. Při jejich zdobení se meze nekladou, využívají se různé techniky, způsoby jejich zdobení, barvy nebo ornamenty a motivy. Vzhled často vychází z různých regionálních zvyklostí. Nabarvená vajíčka slouží dívce či ženě jako odměna pro koledníka.

Pletení pomlázky a koledování je dalším symbolem Velikonoc. Tradice pletení pomlázky sahá až do středověku. Na Velikonoční pondělí se vydávají chlapci a muži koledovat a obcházejí dívky a ženy a „vyšupáním“ jim předávají mladost, pružnost a svěžest z vrbových prutů. Na oplátku ženy na konce spleteného proutí vázaly dříve mužům ozdobné pentle různých barev, které měly různé významy.

Stránku připravila Kája z 5. B

​

Pranostiky