Rozhovor
Chci se vám představit, jsem nová členka Majáku Mája a tohle je můj první rozhovor.
Zkuste uhádnout, s kterou paní učitelkou jsem si povídala. 😊
Líbí se vám na naší škole?
Naši školu mám ráda. Jsem tady už 14.rokem a s potěšením zde ještě chvíli zůstanu 😊.
Chtěla jste být paní učitelkou už v dětství?
Ani ne. Já jsem chtěla být spíše sestřičkou na dětském oddělení. Ale s malými dětmi jsem pracovat chtěla.
Který předmět vás nejvíce baví učit?
Baví mě každý předmět, který baví mé děti.
Jak se vám líbí vaše třída?
Moc. Zdobí ji výkresy dětí z naší třídy. Je hezky barevná a je v ní cítit pohoda.
Zlobí vás vaše děti?
Najde se i chvilka, kdy zazlobí. Ale každopádně mám prima třídu a vždy se nakonec v dobrém domluvíme.
Nechtěla byste raději učit starší děti?
Nevadilo by mi, kdybych tam občas suplovala, ale na 1. stupni se cítím dobře. Děti se dají lépe nadchnout. Baví mě jejich bezprostřednost a nadšení.
Baví vás opravovat sešity?
Jak kdy. Mám radost, když se dětem daří, a vidím, že moje a jejich práce má smysl.
Kolik vám je let?
Tak akorát. Dost na to, abych mohla být i babička, ale klidně se ještě ráda pohoupám na houpačce. 😊
Jak dlouho učíte?
Dohromady už skoro čtvrt století.
Chutná vám v naší jídelně?
Ano, jsem spokojená. Tím, že si volím obědy a mám na talíři to, co mám ráda.
A co vám nejvíce chutná?
Mám raději lehčí a zdravá jídla. Těším se na zeleninový salát s dipem nebo na tortillu.
Jezdíte ráda s dětmi na školní výlety?
Jsou to skvělé příležitosti poznat děti lépe. Moc ráda si s nimi povídám a poznávám je i jinak než při práci ve škole.
A také dětí jsem se zeptala, jaká je jejich paní učitelka a jak se jim líbí třída:
Viki:
Mám ráda naší paní učitelku a nechtěla bych jinou. Můj nejoblíbenější předmět je matematika a můj nejhorší předmět je český jazyk. Naše třída se mi moc líbí. 😊
Nela:
Naši paní učitelku mám ráda a nechtěla bych na ní nic změnit. Můj nejhorší předmět je angličtina a můj oblíbený předmět je informatika.
Viki má pravdu, naše třída je hezky vyzdobená. 😊
Vanesa:
Naše paní učitelka je super, jinou nechci. Mám ji moc ráda a můj oblíbený předmět je matematika a můj nejhorší předmět je vlastivěda.
Naše třída je velká a hezká. 😊
Bára:
Svoji paní učitelku mám ráda a stejně jako ostatní ji nechci změnit. Nejhorší je český jazyk a nejlepší předmět je tělocvik. Naše třída je hezky vyzdobená. 😊
Rozhovor s paní učitelkou Petrou Pezdovou a dětmi ze 4.A udělala Marie Mikulková
Co všechno jsem zjistila?
1.B. je v horním patře druhá nebo předposlední zprava (podle toho, kterým schodištěm půjdete).
Paní učitelka se jmenuje Kateřina Řeháková a ve třídě je 25 dětí.
Paní učitelce se ve třídě moc líbí, ale je tam moc dětí.
A co si myslí děti?
Moc se mi tu líbí, nejvíc mě baví tělocvik. Líbí se mi, když cvičíme. (Gábinka)
Ve škole se mi líbí, taky mě nejvíc baví tělocvik. Líbí se mi, jak vyrábíme v pracovních činnostech. Vadí mi, že kluci křičí. (Nela)
Líbí se mi tu, baví mě tělocvik. Nelíbí se mi, když kluci běhají a křičí. (Terka)
Baví mě tělocvik. Rád kreslím vodovkami. Nelíbí se mi, že je to tu furt stejné. (Taolinka)
Nejvíc mě baví matika. Jsem ráda, že se toho hodně naučíme. Nelíbí se mi, děti řvou a běhají. (Lenka)
Ve škole se mi líbí, baví mě matika. Líbí se mi, když se učíme něco nového. Nelíbí se mi, že děti zlobí. (Anička)
Líbí se mi tu, baví mě matika. Líbí se mi, jak cvičíme v tělocviku. Nelíbí se mi magnety. (Tobiáš)
Líbí se mi tu, nejvíc mě baví matika. Líbí se mi, když malujeme ve výtvarce. Nelíbí se mi učení. (Daniel)
Stránku pro vás připravila Natka.
Na výzvědách v 1.B
Kazushi
Pokračování ...
… Slunce pomalu zapadalo a já a Rengoku jsme byli pořád na cestě. Celou dobu mi vyprávěl o Tanjirovi a Nezuko. Jen z toho, co jsem slyšela, mi bylo jasné, že jsou oba dva silní. „Takže Tanjiro je tvůj Tsuguko* že? " zeptala jsem se. Rengoku zakýval hlavou:
„Ano, vzal jsem i dva jeho přátele. Jeden se jmenuje Inosuke Hashibira, a ten druhý je Zenitsu Agatsuma."
Rengoku se znovu rozpovídal, a mě samotnou překvapilo, že jsou tak mladí. Jsou jen o 4 roky mladší a už toho tolik dokázali! Ale v tu chvíli jsem ucítila zvláštní pach, a nebyl vůbec příjemný. Začala jsem se opatrně dívat všude okolo sebe, ale nic podezřelého jsem nemohla najít. Rengoku si povšimnul, že něco není v pořádku a přiblížil svou ruku nad jeho katanu.
„Už jsme blízko, dávej pozor." řekl opatrně a jeho hlas se zatemnil. Kývla jsem hlavou a obrátila svou pozornost zpátky na cestu.
Chvíli jsme šli v úplném tichu, což mi umožnilo pozorovat mé okolí. Vím, že nás nějací démoni sledují a ten fakt, že za chvíli bude tma, není vůbec dobrý ...
Vtom jsem ucítila, že se jeden z těch pachů nebezpečně přiblížil. Jako by za námi přeběhl zprava doleva. Ihned jsem popadla Rengokuvu ruku a začala ho tahat rychle pryč, což ho trochu zmátlo. „Děje se něco Kazushi? " Sotva co to dořekl, připadalo mi, jako by vše utichlo.
*Prásk*
Z ničeho nic jsem z pravé strany lesa uslyšela praskat větvičky, a jelikož Rengoku byl na mé pravé straně, popadla jsem ho a přitáhla ho za mě. Najednou na mě ze křoví vyskočil démon a chtěl mě škrábnout po obličeji, ale než to stačil udělat, chytla jeho ruku a praštila s ním o zem. Slyšela jsem, jak Rengoku vytáhl katanu, takže jsem odskočila z cesty a mezitím Rengoku usekl démonovi hlavu. Po chvíli jsem si všimla zvláštního symbolu v jeho očích ...
„Nižší 4 ... "zašeptala jsem. Ten démon se změnil v prach, ale divný pach pořád nezmizel. Je jich tu více. Cítila jsem, jak se z mých nehtů na rukou vytvořily drápy, což trochu vyděsilo Rengoka. „Jsou tu další... "zavrčela jsem a obrátila se k místu, odkud na mne vyskočila nižší 4.
Opatrně jsem přistoupila blíže, co upoutalo mou pozornost, byly škrábance na tělech stromů. Sledoval nás na stromech, ale zvládl být tak tichý, že jsem ho ani jednou neslyšela, pomyslela jsem si a pomalu přejížděla rukou přes škrábance. Cítila jsem, jak Rengokovy oči sledovaly každý můj pohyb, což mne trochu znervóznilo, ale snažila jsem se ho ignorovat. Otočila jsem se a rozhlédla. Cítila jsem, jak se přiblížili další a další. Najednou jeden z nich na mě zezadu vyskočil a snažil se mi useknout hlavu svými drápy. Naštěstí Rengoku zareagoval rychle a okamžitě přiskočil, což démona trochu vyděsilo. Rengoku jedním rychlým pohybem usekl démonovi ruku. Démon vykřikl a odskočil zpátky do křoví. Hluboce jsem se nadechla a přejela rukou přes svůj krk. Ucítila jsem hluboký škrábanec, ale naštěstí se do pár sekund zahojil.
„ Jsi v pořádku? " zeptal se Rengkoku ustaraně.
„Ano, takové rány se mi do pár sekund zahojí " odpověděla jsem a mávla rukou, ale pořád jsem měla upřenou pozornost na křoví, ze kterého vyskočil můj útočník. Jen podle toho výkřiku je mi jasné, že to byla žena, a v úrovni "Nižšího Kruhu" je jen jedna. Nižší 5 ... jsou tu jen úrovně nižšího kruhu.
Tohle byl plánovaný útok, ale kdo a proč by to dělal? …
*učeň
Stránku připravily Eva a Stela.
Zeptali jsme se v osmé třídě:
ANO (17krát) Nejčastější odpovědi byly:
-
Super akce a můžeme ukázat, jak spolupracujeme …
-
Mám moc ráda tu temnou halloweenskou atmosféru, je to bomba!
-
Je to zábava, něco jako Vánoce akorát strašidelné
-
Baví mě to a miluji horrové věci.
-
Můžeme nosit kostýmy
-
Líbí se mi výzdoba.
-
Školu to trošku oživí, nebude to jen nudné učení.
-
Můžu vidět, jak ze sebe naše třída dělá šašky.
-
Odlehčení mysli od učiva.
NE (2krát)
-
Připadá mi to zbytečné, ale nevadí mi to a přizpůsobím se.
-
Jsem Čech a ne Američan. My máme Dušičky.
-
Nebudu kupovat kostýmy na jeden den v roce. Kde na to mám brát peníze?
ANO I NE (2krát)
Halloween? Ano? Ne?
Cestování
V minulém díle jsme se podívali do Švýcarska. Uhádnete, kam jsme se vydali tentokrát?
Této zemi se někdy říká šestiúhelník. V Evropě je co do velikosti první a je v ní rovněž třetí největší producent dřeva.
Původně se nazývala Lutetia. Pěstuje se zde pšenice, cukrová řepa, brambory, slunečnice, olivy, chmel, tabák, a dokonce i rýže.
A nyní pár zajímavostí:
-
Průměrný obyvatel sní až 500 šneků za rok. Dá se zde sehnat až 400 druhů sýrů a je nelegální vyhazovat jídlo.
-
V zemi mají zákon, ve kterém stojí, že jídlo ve velkoobchodech, které by se za normálních okolností vyhodilo, se posílá do dobročinných organizací lidem, kterým na jídlo už nezbývají peníze. (Stálo by za zvážení i u nás, ne?)
-
V této zemi byl vynalezen fén, horkovzdušný balón, plechovky, také odsud pochází gilotina, digitální kalkulačka a Braillovo písmo. Země má více nositelů Nobelovy ceny za literaturu než kterákoliv jiná. Rovněž jí patří prvenství v umělé transplantaci srdce a transplantaci obličeje.
-
Představte si, že je zde zakázáno přepravovat šneky ve vlaku bez vlastní jízdenky a každé zvíře pod 5 kg musí mít svou jízdenku.
-
Právo umožňuje člověku vstoupit do sňatku s mrtvou osobou, pokud se prokáže, že to zemřelá osoba měla za svého života v plánu.
Stránku pro vás připravily Ester a Naty.
Cesta pedagogů do Anglie
Ahoj kamarádi.
Asi stejně jako vy jsme byly zvědavé, jak se měli naši učitelé ve Velké Británii.
Proto jsme se vydaly za paní ředitelkou a připravily jsme si pár otázek.
Dobrý den, paní ředitelko:
Jaký byl cíl cesty pedagogů do Anglie?
Cílem naší zahraniční cesty bylo především získání povědomí o naprosto odlišném vzdělávacím systému.
Ve chvíli, kdy jsme začali naši cestu plánovat a oslovili jsme první školy, naším cílem bylo alespoň částečně nahlédnout
do některých z britských škol. Že se nám podaří nejen „nahlédnout“, ale doslova „prošmejdit“ školu v každém jejím zákoutí,
jsme opravdu vůbec nečekali. Vždyť každá škola si vlastně hlídá své soukromí a málokterý ředitel by byl ochoten předat
své zkušenosti. My jsme se ovšem při domlouvání naší stáže setkali s pravým opakem. Nejen, že byl pan ředitel školy
neskutečně ochotný, ale spolu s paní zástupkyní se nám opravdu věnovali a trpělivě nám zodpověděli všechny naše otázky.
1. Která města jste navštívili?
Během stáže jsme navštívili starobylé město Canterbury, které je známe především díky své překrásné katedrále.
Právě katedrálu v Canterbury navštěvovala každoročně královna Alžběta II. při velikonočních mších. Město je ovšem typické nejen
touto katedrálou, ale u řady Britů je známé také díky svým třem univerzitám a prestižním školám. Ze slavných rodáků tohoto města musím zmínit
například herce Orlanda Blooma, který hrál postavu Legolase v Pánovi prstenů. Druhým městem, které zahrnovalo prohlídku památek, byl samozřejmě Londýn. Zde jsme z důvodu velice omezeného času shlédli jen největší turistické atrakce, kterými jsou například Tower Bridge, Buckinghamský palác, Big Ben, Westminsterskou katedrálu, Katedrálu Svatého Pavla nebo světoznámé Piccadily Circus a prostory Covent Garden.
2. Navštívili jste nějaké školy?
Ano, navštívili jsme osobně jednu z nejkvalitnějších škol ve Velké Británii, která se jmenuje Blean Primary School (ve městě Canterbury). Osobně jsme se ovšem setkali také s žáky dvou středních škol a prohlédli si areál nejstarší školy ve Velké Británii, která byla založena v 6. století našeho letopočtu.
3. Liší se výuka žáků v Anglii a u nás?
Samozřejmě ano!!! Povinně do školy nastupují žáci již ve čtyřech letech, do školy se chodí jen v jednotlivých uniformách, rozdílné je udělování známek a vydávání vysvědčení a řada a řada dalších věcí. Školní den začíná pro děti všech tříd v 9:00 a všem končí až v 15:30.
Naprosto šokující byl pro nás přístup k omlouvání absence. Omlouvání z rodinných důvodu nebo z důvodu dovolené je téměř nemožné.
4. Chystáte na základě této cesty nějaké změny na naší škole?
Udělat změnu je vždy velice těžké. Nejprve bude nutné všechny přesvědčit, že naše promyšlené změny zásadně zkvalitní nejen samotnou výuku, ale také přístup dětí ke škole jako takové. Mně osobně se velice líbil způsob propojení žáků mezi jednotlivými ročníky školy. Můžete si to vlastně představit přesně tak, jako známe z filmu o Harry Potterovi. Žáci jsou v tomto filmu rozdělení moudrým kloboukem do jednotlivých kolejí a poté se během svého studia se svými kolejemi zapojují do nejrůznějších akcí. V bleanské škole měli tyto koleje pojmenované podle názvu stromů (např. Javorová kolej, dubová kolej, …) právě propojené děti od těch nejmenších po největší totiž sledují své starší spolužáky a snaží se je napodobit, naopak starší spolužáci se musí naučit pečovat a ochraňovat ty menší. Mezi žáky jedné školy tak vznikne velmi silné pouto, které, jak jsme byli svědky, může vytvořit přátelství a respekt mezi dětmi navzájem. Naši žáci něco podobného zažívají na Z E B Ř E, ale vždy jde o vytvoření týmu pouze na tento konkrétní týden. Pokud by se nám ale podařilo vytvořit podobnou strukturu týmu (kolejí), jaké jsme viděli v Anglii, tak jsem pevně přesvědčená, že bychom časem pozorovali parádní výsledky.
Děkujeme za rozhovor
Stránku pro vás připravily Sája a Klárka.
Na začátku prázdnin jsem si vyrobila kalendář z fotek naší kočky a každý den jsem si odškrtávala.
Ten den ráno jsem se vzbudila a šla jsem si odškrtnout další den - 30. srpen.
Prázdniny byly téměř u konce a já si musela nakoupit vše, co jsem potřebovala do 3. třídy.
Počítala jsem s dalším dlouhým a nudným rokem.
„CRRRRRRRRRR!“ „Co to……je sedm ráno!?!“ Podívám se na kalendář a vykoukne na mě datum 1. září, první den školy.
Pak přišla do pokoje mamka a řekla, že se mám rychle obléct a že mě hodí do školy. Po deseti minutách jsem byla převlečená
a najedená. Nachystala jsem si kabelku, mobil …, a mohly jsme vyjet.
Ve třídě jsme už zase měli novou paní učitelku (ta minulá šla do důchodu). Popovídali jsme si o pravidlech atd., prostě nic zajímavého,
ale potom se zmínili o parlamentu, který připravuje různé malé akce. Paní učitelka se zeptala, kdo by chtěl chodit a já se přihlásila jako první, takže mě vybrala.
A takhle začal můj dlouhý příběh parlamenťačky.
Pokračování příště….
Stránku pro vás připravila AMI.
Deník parlamenťačky