Pokračování ...

​

        Sotva jsem to dořekla, Rengok se postavil tak, až se roztřásl celý stůl, popadl mou ruku a táhl mě ven. Cestou kolem pultu hodil majiteli restaurace peníze, nejspíš platba za naše jídlo, ale ani se na něho nepodíval. Venku mě pak přidržel u stromu a vytáhl svou katanu, kterou poté přidržel u mého krku jako varování. ,,Poslouchej Kazushi... Já démona poznám, takže mě nějak neoblafneš: měla bys mi říct pravdu," řekl temně. Jeho úsměv zmizel rychlostí světla. Nervózně jsem polkla a opatrně jsem se snažila posunout jeho katanu od mého krku dál. Rengoku je opravdu milý, nechci mu ublížit. ,,Dobře, dobře! Jsem démon! Ale nikdy jsem nesnědla lidské maso!" Vykřikla jsem a mentálně se připravovala na to, že mě zabije.

         Ale místo toho jsem uslyšela, jak se Rengoku začal smát a schoval svůj meč zpátky do svého pouzdra. ,,Nuže dobrá, ale jestli jsi opravdu nevinná, to musí zjistit, madam Tamajo." řekl Rengoku a úsměv se mu opět vrátil na tvář. ,,Ty mi věříš?" zeptala jsem se. Byla jsem opravdu překvapená. ,,Ano, popravdě nejsi jediný démon, který nejí lidské maso" řekl Rengoku a vzal mou ruku. ,,Ještě tu byla jedna démonka jménem Nezuko. Ona žije vlastně ještě s bratrem Tanjirem v Motýlím domě!" pokračoval a začal mě tahat nějakou lesní cestou. ,,Počkat - ty můžeš na slunce?!" vykřikl zničehonic Rengoku a jeho oči se skoro třpytěly. ,,Oh...Ano..."zasmála jsem se, což rozesmálo i jeho. 

,,No dobře, takže to vypadá, že ti cestou můžu vyprávět o Nezuko a Tanjirovi." řekl vesele a začal mi o nich vyprávět spoustu povídek.

          Kazushi si myslela, že její život teď možná bude lepší, ale to nevěděla, že každý její krok sledovali démoni, které poslal její otec. Byla ve velkém nebezpečí.

Stránku připravily Eva a Stela.